Komentář: Právo nemuset jít do lékárny

MF Dnes, 17.3.2021

Praha. Třetí patro činžovního domu. Již dvacet let tady žije pan Jiří, který je upoután na vozík. Posledních pár let si sám ven jít už netroufne. Ztrácí sílu v rukou, během dne se mu dělá špatně. Bez pomoci druhých se téměř neobejde. Se všemi běžnými záležitostmi, jako je nákup, úklid či návštěvy úřadů, mu pomáhá asistent. Včetně vyzvedávání léků v lékárně. Aspoň deset let sám nenavštívil lékárnu. Za současné pandemie by ani nemohl. Jiří je velmi náchylný k nemocem a návštěva lékárny a čekání ve frontě s cizími lidmi by pro něj znamenaly obrovské riziko.

Šumava. Obec se stovkou obyvatel. Život je tu krásný, ale ne jednoduchý. To dobře ví i rodina Říhů, která musí často cestovat i desítky kilometrů, aby si obstarala základní potřeby. Do školy patnáct kilometrů, do lékárny dvacet, k praktickému lékaři je to asi třicet kilometrů, na úřad a k zubaři přes padesát. Jsou na to zvyklí, ale když stát zavedl eRecept, velmi uvítali, že jim ho může paní doktorka posílat na dálku do e-mailu nebo SMS. Jde o dlouhodobě užívané léky. Cesta jim však stejně neodpadla. Musí do lékárny. Škoda, že nám je nemohou poslat domů, říkají si pokaždé, když sedají do auta.

Podobných příběhů bychom kolem nás našli tisíce. Všichni tito lidé jsou dnes znevýhodněni. Zatímco zasílání volně prodejných léků bezproblémově funguje již 13 let, pro léky na recept je nutné pokaždé navštívit lékárnu. Přitom v případě vážně nemocných lidí, imobilních občanů či seniorů stejně v zastoupení, ale nejenom jich. Kolikrát jste byli v lékárně s receptem pro svého příbuzného? A kolikrát naopak někdo jiný vyzvedl takový lék vám?

K tomu nám pandemie za poslední rok ukázala, jak klíčové je mít vybudované distanční zdravotní služby. Nutně proto potřebujeme změnu, která půjde maximálně vstříc potřebám pacientů. Lidé by měli mít právo distančního výdeje léků na předpis využít. V době covidové, kdy se neustále zdůrazňuje nutnost omezovat sociální kontakty, lidé nesmějí do restaurací, za kulturou či za sportem, je absurdní, že zrovna do prostředí, kde se z definice věci potkávají zdraví s nemocnými, musíme i nadále chodit. Máme schválený e-recept, ale pak stejně jdeme fyzicky do lékárny.

Kritici návrhu křičí, že „léky budou moci prodávat velké zlé e-shopy a z léků se stanou rohlíky“. Ale není to pravda. Distanční výdej léků na recept jsme postavili na odbornosti lékárníka. Bez něj výdej na dálku nebude možný. Distanční výdej bude moci provádět pouze licencovaná lékárna a pacient si rozhodně nebude dávat léky „do košíku“. Pouze přes internet lékárníkovi zašle svůj e-recept, který mu mimochodem již dnes může lékař zaslat na dálku esemeskou či e-mailem. Lékárník ho zpracuje, připraví předepsaný lék, připojí písemné sdělení a odešle zásilku. Pacientovi dorazí nejpozději do dvou pracovních dnů.

To u pacientů s handicapem, jako je Jiří, jednoznačně zrychlí přístup k lékům, neboť služby asistenta nejsou tak pružné a nemusejí být k dispozici hned, jak je potřeba. Nehledě na to, že lékárna nejednou zrovna jeho lék nemá k dispozici a musí ho objednat. Cestu do lékárny tak asistent musí za několik dní opakovat. Pro občany, kteří žijí mimo velká města a do lékárny dojíždějí, jako rodina ze Šumavy zmíněná v úvodu, nedostupnost léku v lékárně může znamenat další desítky kilometrů autem navíc. Přitom by stačilo, aby si pacient lék v lékárně osobně objednal a ta mu ho následně doručila domů. Žádná další cesta do lékárny potřeba již není.

Návrh obsahuje záruky, aby pacient dostal veškeré informace. Lékárník bude mít povinnost k zasílanému léku přiložit písemné sdělení obsahující to, co by pacientovi sdělil ve chvíli výdeje takzvaně od táry. Pokud o to pacient požádá, musí mu navíc lékárník zavolat a sdělit mu opětovně informace o správném používání a uchování vydaného léku v souladu s pravidly správné lékárenské praxe. Lékárna musí také zřídit informační službu poskytovanou farmaceutem. Pacient tak ve chvíli, kdy se potřebuje poradit, má kam se obrátit. Argument, že to nestačí, nereflektuje skutečnost, že již dnes za pacienty často vyzvedává lék někdo jiný a přímý kontakt mezi lékárníkem a pacientem tak vůbec, na rozdíl od navrhovaného distančního výdeje, neproběhne.

Podle osob se zdravotním postižením, které by byly tou hlavní skupinou občanů využívající distanční výdej léků, jim nová služba ušetří nejen peníze. Využití služeb osobního asistenta je dnes vyjde přibližně na 130 až 150 Kč za hodinu plus mu hradí ještě cestovné. Přičemž jedna hodina k obstarání léků stačit nemusí.

Nepřicházíme s ničím novým. Zasílání léků na recept domů funguje v řadě evropských států, třeba v Německu, Velké Británii, Nizozemsku či ve Skandinávii. Nově to pro pacienty zavedla také Itálie na základě zkušenosti s pandemií. Stále se však bavíme o doplňkové a dobrovolné službě pro ty skupiny pacientů, kteří ji potřebují nebo chtějí. Je to alternativní způsob, nikoliv povinnost. Kdo bude chtít, bude i nadále využívat současný systém fyzické přítomnosti v lékárně. Dlouhodobé zkušenosti ze zahraničí mimochodem ukazují, že se výdej léků na předpis na dálku z celkových prodejů léků pohybuje v jednotkách procent. V Česku to bude s velkou pravděpodobností podobné. Je absurdní, že zrovna do prostředí, kde se potkávají zdraví s nemocnými, musíme i nadále chodit.

Autoři: Adam Vojtěch poslanec a exministr zdravotnictví, Patrik Nacher poslanec a pražský zastupitel