HN: Jak vnímáte náměstka brněnské fakultní nemocnice, hematologa Jana Blatného, jenž byl vytipován jako ministr zdravotnictví po Romanu Prymulovi?

Potkal jsem ho párkrát na odborných akcích a bezpochyby je to špičkový odborník. Ze své zkušenosti mohu říct, že v současné krizi je v čele zdravotnictví potřeba schopný manažer, který umí dobře a srozumitelně komunikovat.

HN: Co si myslíte o kauze Romana Prymuly, jenž byl přistižen bez roušky po nejasné večerní schůzce v restauraci?

Je to velmi nešťastná událost. V této době musí jít ministr zdravotnictví občanům příkladem a být nejlepší z nejlepších v dodržování vlastních opatření. Zde bohužel byla narušena důvěra lidí v kroky vlády, což je strašně špatně. Pan ministr měl po premiérově výzvě rezignovat a omluvit se.

Takovéto kauzy a střídání ministrů po měsíci nejsou dobré v době míru a už vůbec ne v době krize, jaké čelíme v dnešních dnech. Nicméně ministerstvo má dost odborníků na to, aby výměna ministra neovlivnila jeho práci a řešení pandemie koronaviru.

HN: Vy jste byl původně právník se zaměřením na média. Zdravotnictví jste dostal na starost od Andreje Babiše, až když jste pod ním začal pracovat na ministerstvu financí. Proč?

Protože tam nebyl nikdo, kdo by se tomu věnoval, a pro ­Andreje Babiše to byla oblast, jež ho zajímala. I proto, že do ní stát dává peníze.

HN: A lákalo vás, nebo jste to bral jen jako úkol?

Neříkám, že mě to nezajímalo, ale ze začátku jsem to vzal jako úkol a nepředpokládal, že to bude na tak dlouhou dobu. Z analýzy zdravotnického systému se nakonec stala má hlavní agenda a čím dál víc jsem do toho pronikal. V té době jsem ale stále ještě nepředpokládal, že budu kandidovat do sněmovny nebo že se stanu ministrem.

HN: Kdy za vámi přišli z ANO, abyste byl na kandidátce do voleb a pak i ministrem?

Až těsně před volbami jsem dostal otázku, zda bych nechtěl kandidovat do sněmovny a dál se věnovat zdravotnictví a věcem, na nichž jsem na ministerstvu pracoval. Nevěděl jsem ani, jestli budu zvolen. To se stalo a až poté se řešilo obsazení postu ministra. Snad jsem ani nebyl první volbou, ale nakonec jsem byl nominován. Pak se řešilo, že jsem moc mladý a podobně.

HN: Vy jste se na to ale cítil.

Kdyby mi nabídli, abych šel na ministerstvo zemědělství, odmítl bych, protože o tom nic nevím. Tady jsem byl ale přece jenom několik let v úzkém kontaktu s agendou, věděl jsem, kdo je kdo, a nešel jsem do neznámého prostředí.

HN: Co si myslíte, že po vás na ministerstvu zbylo? Sám jste při odchodu připustil, že jste nestihl vše, co jste chtěl.

Asi všichni si budou pamatovat elektronický recept. Není úplně běžné, že v Česku dobře funguje nějaký IT systém. I původní oponenti musí v této covidové krizi přiznat, že bez něj by poskytování zdravotní péče nemohlo fungovat. Na to byl navázán lékový záznam pacienta umožňující sdílet informace o předepsaných lécích mezi lékaři. Vedle toho jsme nastartovali reformu péče o duševní zdraví, reformu primární péče, síť urgentních příjmů a další důležité kroky. Změnit něco ve zdravotnictví trvá dlouho a hned se to nemusí projevit. Většinou je to tak, že něco rozděláte a doufáte, že to ten po vás dokončí.

HN: Nepřebije tyto vaše kroky to, že jste na konci svého mandátu byl u počínající druhé vlny koronaviru a podle některých nezačal včas jednat?

To, že se teď Česku nedaří virus zvládnout z hlediska nakažených, není otázka jednoho člověka, ministra zdravotnictví ani premiéra. Je mnohem víc důvodů, proč jsme tam, kde jsme. Na jaře se to díky razantním opatřením a disciplíně lidí podařilo zvládnout velmi dobře, ale žádný stát není schopen virus zastavit a mít od zítřka nula případů. Všechny státy se s tím budou v nějakých vlnách ještě potýkat.

HN: Nejsme v té situaci proto, že vláda čekala s opatřeními až na dobu po volbách?

Tahle interpretace úplně nesedí. Nakonec všechna mnou navrhovaná opatření začala platit před volbami. Roušky například byly kompletně zavedeny ve vnitřních prostorách 10. září. Kdyby se minimálně toto opatření důsledně dodržovalo, současná čísla by musela být jiná. Pak jsme samozřejmě dělali opatření typu zavírání klubů, omezování hromadných akcí a podobně.

HN: Ale nebylo to pozdě?

Opatření jsme zaváděli podle vývoje epidemiologické situace. Samozřejmě by bylo jednoduché všechno na začátku září zavřít, ale nejprve jsme chtěli jít cestou mírnějších opatření a teprve v případě, že by to nezabralo, přitvrzovat. Za sebe můžu říct, že volby nehrály v rozhodování o pandemii žádnou roli.

HN: A nehrály tu roli u Andreje Babiše?

Ne, protože co by z toho vlastně měl? Kdyby se situace takto zásadně zhoršila, naopak by mu to do budoucna politicky uškodilo. Volby bych opravdu za důvod neoznačoval, spíše bych to nazval nějakou kolektivní zodpovědností. Určitě sehráli roli politici, včetně opozičních, kteří označovali roušky za tupé řešení, ale i odborníci, kteří říkali, že se nic zásadního neděje. Právě ti, kteří mluví do médií, by měli zvažovat, jaká budou mít jejich slova dopady. Třeba Jan Žaloudík (bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně, senátor za ČSSD − pozn. red.), profesor medicíny, vážená osoba a onkolog, opakovaně říkal, že je třeba virus zlehčovat, odrouškovat společnost a podobně. Tyto informace se na sociálních sítích dodnes sdílejí, viděly je statisíce lidí a to má dopad na smýšlení veřejnosti. Dalším důvodem, proč jsme v současné situaci, také je, že jsme na jaře neprožili žádnou větší krizi. I velmi inteligentní lidé říkají, že se vlastně nic zásadního nestalo, nemocnice to v pohodě zvládly, tak proč se s covidem tak nadělá, když třeba na rakovinu zemře mnohem víc lidí.

HN: Nepřispěl k uspokojení Čechů ale i premiér, když odjel na dovolenou k moři a říkal, že jsme “best in covid”?

Možná mohl trošku víc naléhat na společnost. Já se na ni snažil apelovat celé léto, už někdy v červenci jsem varoval před rizikem izraelského scénáře. Ale byla nějaká atmosféra a určitě bych to nestavěl tak, že za to může Babiš, Vojtěch, Hamáček nebo někdo jiný.

HN: Jak jste se cítil, když vás premiér Babiš na jaře na tiskové konferenci ve vypjaté situaci vyzval, ať nejste slušný? Jako by vás káral.

Komu by bylo dobře v takovém okamžiku? V tu chvíli něco takového vůbec nečekáte. Byl to přímý přenos, nedá se to vrátit, takže v tom okamžiku nevíte, jak pořádně reagovat. Když jsme to pak s panem premiérem řešili, říkal, že mi chtěl pomoct.

HN: Tehdy mnozí lidé říkali, že sami by v tu chvíli funkci položili. Vás to nenapadlo?

Ne. Byť tam byly těžké okamžiky. Byl jsem tehdy přesvědčen, že ta vlna skončí a my se budeme moci vrátit k věcem, kvůli kterým jsem na ministerstvo šel. A které covid odsunul. Když ale přišla druhá vlna, vnitřně jsem si řekl, že to stačilo. Lidé mě kritizovali a já jsem svým odchodem dal prostor někomu jinému.

HN: Kdy vám začalo být definitivně jasné, že chcete skončit?

Vedle práce a kritiky šlo i o osobní věci. Moje žena tím hodně trpěla. Poslední týdny mi každý den říkala, jestli mi za to stojí na ministerstvu pokračovat. Ať už se na to vykašlu. Měl jsem i zdravotní problémy.

HN: Rezignoval jste v září, teď říkáte, že z politiky odejdete. Kdy jste si začal říkat, že není pro vás?

Politika mě vždy zajímala, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že bych byl ministrem. Když pak ale v reálné vysoké politice jste, ztratíte některé ideály. Navíc je to prostředí, kde musíte strpět útoky. A já jsem povahou spíše člověk konsenzu, nikoli vlčák, což mi bylo vyčítáno. Že jsem moc slušný, což se trochu zprofanovalo.

HN: Pracoval jste na ministerstvu. Musel jste vědět, že taková politika bude.

Ano, ale než tam jste, možná máte ideály. Kdyby mi bylo 50 a byl bych ostřílenější, šel bych do toho jinak, než když mi bylo 31 let. Nad některými věcmi bych jako starší asi jen mávl rukou. Jenže já si bral řadu věcí asi až příliš k srdci. Často jsem se tím trápil. Tím nechci říct, že to bylo špatné období. Zažil jsem zajímavou dobu. Bohužel pak přišel covid.

HN: V minulém týdnu se objevila zpráva, že na vás advokát Petr Němec podal trestní oznámení za nezvládnutí epidemie covidu. Nakolik si připouštíte, že by mohl u soudu uspět?

Trestní oznámení může podat kdokoli. Ale tohle je z právního pohledu úplný nesmysl. Ona vůbec ta krize ukázala, že řada lidí si chce na covidu udělat jméno. Čelili jsme i různým nesmyslným žalobám na naše opatření s cílem je zrušit.

HN: Které okamžiky byste označil za nejtěžší?

Těch bylo hodně. Úplně na začátku pandemie, když nebyly ochranné prostředky. Snažili jsme se něco objednat, některé objednávky však byly zrušeny, někde dodávky zastaveny. To jsou okamžiky, kdy si říkáte: co dělat víc, jak dál? Ale pak se to nějak zlomilo a podařilo se dodávky zajistit. Při vší té kritice se nám ve srovnání s jinými zeměmi podařilo zajistit přes 70 milionů kusů ochranných pomůcek a nebyli jsme v situaci, že by zdravotníci neměli respirátory a nakazili se.

HN: Na začátku nebyly ochranné prostředky skoro nikde. Vždyť i lékaři či sestry žádali lidi o roušky.

Ano, na začátku to nebylo úplně růžové. Na jaře však byly covidové nemocnice a pak ty ostatní. Tehdy to byla primárně Bulovka a další velké nemocnice, kde ochranné prostředky byly, a chyběly spíše v krajských a menších nemocnicích. Dnes jsou pacienti s covidem ve všech.

HN: Jestli opravdu nebudete za rok znovu kandidovat do sněmovny, nebude vám politika chybět?

Neřekl bych, že by mi nějak zásadně scházela. Stále ještě nějaký čas budu v roli poslance, chci se dál věnovat zdravotnictví. Jinak mi prostředí politiky nebude chybět, protože se v něm nevyžívám. Nejsem ten typ politika, který má potřebu všechno komentovat a být neustále ve sporech s ostatními. Byl jsem rozhodnutý už delší dobu, že to bude ohraničená mise a život pak povedu jiným směrem.

HN: Jakým?

Zatím nemám jasnou představu. Jsem stále poslanec, takže nemusím řešit, co se mnou zítra bude. Teď se chci věnovat zdravotnictví a prosazovat různé návrhy. Mám i jeden zákon, na kterém jsem pracoval jako ministr. Týká se vzdělávání lékařů a mimo jiné řeší i zjednodušení vzdělávání v oblasti hygieny a epidemiologie, abychom tam dostali více mladých lidí, a také posudkové lékařství. Co bude, až skončí volební období, zatím nevím.

HN: Nicméně rýsuje se vám možná návrat ke zpívání. Portál Ticketstream dal do nabídky vstupenky s tím, že když rezignujete, uspořádá vám koncert nazvaný Comeback 2020. Byť šlo o recesistickou akci, prodalo se všech 730 vstupenek. Vystoupíte?

Samozřejmě jsem kvůli tomu nerezignoval, byla to spíš taková úsměvná věc. Ale bavil jsem se s organizátorem a možná ten koncert nakonec skutečně uděláme. Může jít třeba o charitativní koncert na pomoc nějakému projektu ve zdravotnictví. Teď k tomu situace vhodná není, ale třeba na jaře, pokud se to zlepší, bychom to mohli uskutečnit.

HN: Kdy se podle vás zase svět vrátí k normálu? Tak, že si třeba budeme moci zajít na velký koncert bez roušek.

Celou situaci může hodně změnit vakcína, kterou se nám, doufejme, podaří ochránit nejzranitelnější část populace. Ale ta podle mě nepřijde dřív než v první polovině příštího roku. Proto odhaduji, že se svět k normálu vrátí až někdy ke konci příštího roku.

HN: Lidé, kteří končí jako ministři za hnutí ANO, pak často říkají, že s politikou končí úplně. Můžeme jmenovat Roberta Pelikána, Dana Ťoka, Martina Stropnického, teď s tím přicházíte vy. Čím to je?

Nemůžu mluvit za kolegy, ale u mě to určitě není hnutím ANO. Je to dáno celkovým pohledem na působení v politice. Odešel bych, i kdybych byl ve sněmovně za jinou stranu. I můj odchod z ministerstva byl v konsenzu s panem premiérem a nebyl tam žádný konflikt.

HN: Nepohřbí tohle jednou hnutí ANO? Že v něm Andrej Babiš zůstane v podstatě sám?

Faktem je, že když jsem to oznámil, řada kolegů mi říkala, abych to ještě přehodnotil. Ale myslím, že v hnutí ANO je řada schopných kolegů a poslanců, kteří mají potenciál.