Adam Vojtěch pro Refresher: Prostředí politiky pro mě nebylo úplně kultivující
Prostředí politiky pro mě nebylo úplně kultivující. Atmosféra společnosti se od jarního období výrazně posunula, říká Vojtěch
Autor: Adam Smeták
Spousta lidí, i těch inteligentních a odborníků, došla k závěru, že to není nikterak nebezpečná nemoc, že není nutné udělat takto restriktivní opatření, a začali je kritizovat. Atmosféra společnosti se od jarního období výrazně posunula, a to si myslím, že je jeden z důvodů, proč ta situace je taková, jaká je, říká Adam Vojtěch v rozhovoru pro REFRESHER. Vyjadřuje se k důvěře lidí ve vládní opatření, k plošnému testování na Slovensku, ale i ke zvládnutí první vlny pod jeho taktovkou či trestnímu oznámení podanému na jeho osobu.
Sledujete i nadále vývoj pandemie u nás i ve světě?
Ano. Každý den sleduji data. Sleduji, co se děje v ostatních zemích. Stále mě to zajímá, byť už nejsem úplně aktivním účastníkem. Ten vývoj zajímá snad každého a mě z hlediska profesního samozřejmě také, včetně toho v jiných zemích. Často jsme totiž srovnávání i v rámci žebříčků s jinými zeměmi a teď třeba Německo i Francie jdou do toho takzvaného lockdownu, takže je otázka, jak se bude situace vyvíjet v následujících týdnech.
Kterými zeměmi bychom se měli inspirovat?
Pokud se podíváme na čísla, tak vidíme, že je na tom stále dobře například Dánsko. Důvody jsou otázkou. Já jsem zaznamenal vyjádření některých Čechů, kteří tam bydlí, pracují, a ti hovořili o velké disciplíně, o uzavření Dánska, pokud jde o vstup turistů a podobně. Na druhou stranu, podívejme se třeba na Slovensko, které bylo svého času také označováno za nejlepší zemi v Evropě a dnes tam ta čísla jsou v přepočtu na obyvatele rovněž poměrně vysoká. Situace je velmi dynamická a země, které ještě donedávna měly malý počet případů, tak i u nich se situace zhoršuje. Takže je skutečně otázka, zda existuje ideální recept na to, jak tu krizovou epidemiologickou situaci zvládnout.
“Atmosféra společnosti se od jarního období výrazně posunula.”
Proč si myslíte, že zrovna my jsme na tom tak špatně, co se týče počtu případů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Proč se zrovna Česká republika nachází na chvostu?
Mělo to samozřejmě nějaký vývoj. Všichni víme, že jarní vlna onemocnění byla u nás, myslím, velmi dobře zvládnutá z celé řady důvodů. Nejenom, pokud jde o ta opatření, která byla zavedena, ale i z důvodů, z mého pohledu, úžasné disciplíny lidí, a možná i mnohem větší semknutosti a homogenity názorů jak laické, tak odborné veřejnosti. Mám pocit, že to se trošku vytratilo v čase. Důvodů bude asi vícero, ale toto je jeden z nich, proč si myslím, že se situace u nás zhoršila. Možná je to, řekněme, i určitá daň právě za úspěšné zvládnutí jarního období. Neměli jsme tady prakticky žádnou negativní zkušenost s tímto onemocnění. I když jsme na to byli připraveni v nemocnicích, tak počet pacientů byl velmi nízký v porovnání s tím, co vidíme teď.
Takže spousta lidí, i těch inteligentních a odborníků, došla k závěru, že to není nikterak nebezpečná nemoc, že není nutné udělat takto restriktivní opatření, a začali je kritizovat. Například pan profesor Žaloudík a další. To vnášelo určitý signál a atmosféru i do společnosti. Samozřejmě, určitě na tom podíl mají i politici, řekl bych napříč spektrem. Atmosféra společnosti se od jarního období výrazně posunula, a to si myslím, že je jeden z důvodů, proč ta situace je taková, jaká je. Ale mám pocit, že vzhledem k tomu, že se epidemiologická situace takto zhoršila, tak už reálně lidé vidí, co ta nemoc může způsobit. Vidí, že jsou zaplněné nemocnice, tak si myslím, že i ti nejzatvrzelejší kritici pochopili, že situace je vážná a že skutečně není možné tuto nemoc podceňovat.
Jde-li o demonstrace, které teď probíhají, přijde mi, že na jaře by to bylo nemyslitelné. Myslíte, že to je tím, že lidé už nejsou semknutí?
Také si nedokáži představit, že by se konaly na jaře, kdy se všichni hrdě fotili s rouškou na Instagram nebo si na Facebook dávali profilové fotky s rouškou. Atmosféra byla určitě v tomto směru jiná, než je dnes. U demonstrací musíme brát v potaz, kdo na nich je. Neříkám, že jsou všichni takoví, ale byli tam různí fotbaloví hooligans a podobně. To jsou lidé svého druhu. Není to, doufám, odpovídající vzorek společnosti. Ale byli tam i určitě, řekněme, normálnější lidé, kteří protestovali, kteří nevěří, že covid je jakkoli nebezpečný, a mají to za podvod, spiknutí, konspirační teorie a podobně. Je jasné, že i různé dezinformace, které se šíří na sociálních sítích, tomu úplně nepřidají, a to si myslím, že jsou všechno nové faktory, nové fenomény, které vidíme v posledních týdnech. To jsme na jaře vůbec neviděli.
Vyrojila se celá řada dezinformací, odborníků či lidí, kteří se vyjadřovali ve veřejném prostoru. Mohl byste říci, komu by lidé tedy měli věřit? Můžete pojmenovat instituce či osobnosti, které jsou v tomto ohledu opravdu důvěryhodným zdrojem?
On je stále problém v tom, že třeba na rozdíl od Německa nemáme jednu velkou autoritu, která by za toto byla zodpovědná. V Německu je to Robert Koch Institut, což je skutečně respektovaná instituce. U nás bohužel takovýto institut pro veřejné zdraví nemáme. Máme tady Státní zdravotní ústav, který by bezesporu měl tuto roli plnit, akorát není bohužel tolik vidět. Ale určitě by lidé obecně měli věřit hlavně těm, kdo skutečně jsou z oblasti, které se ta nemoc týká. To znamená z oblasti epidemiologie, virologie, infektologie. To jsou lidé, kteří ví, co znamená infekční choroba, co může způsobit, jak může fungovat a jaký může být dopad i na systém zdravotní péče. To jsou lidé, kteří by měli skutečně být těmi, kdo bude v médiích, ale to si myslím že se teď už děje. Je to například pan Smejkal z IKEMu, epidemiolog. Já si myslím, že má velmi rozumné, racionální názory. To je třeba jeden z epidemiologů, u kterých si myslím, že jde o respektováníhodnou osobností, i z hlediska jeho názorů.
“Na jaře se skutečně podařilo z celé řady důvodů tu situaci zvládnout dobře, přestože tam byly určitě nějaké komunikační chyby a celá řada věcí se dělala na zelené louce.”
Na Slovensku bude probíhat celoplošné testování obyvatel. Jaký je na to váš názor, myslíte si, že je to dobrá cesta?Byť ta myšlenka zní zajímavě a pokud by to člověk slyšel bez dalších informací, tak by si řekl, že to možná je dobrá cesta, mám určité otázky, u nichž si myslím, že je třeba je zodpovědět. A zatím jsem na ně úplně odpověď nedostal. Přiznám se, že nevím, jak to dělají na Slovensku. Asi není reálné, aby byli všichni otestování v jeden den, všech 5 milionů lidí, což znamená, že ti lidé jsou třeba otestováni a mohou se nakazit druhý den a stejně tu nemoc mohou šířit. Pokud jsem testován jeden den, neznamená to, že druhý den se nemohu nakazit a být tím pádem infekční.
První věc je tedy otázka efektivity takového testování. Druhá věc je otázka těch testů. Nevím, jak se testuje na Slovensku, ale u nás se zvažovaly takzvané antigenní testy. Teď 27. října byl publikován výsledek studie, která se prováděla ve FN Motol profesorem Dřevínkem, která ukázala, že antigenní testy nejsou úplně spolehlivé z hlediska vypovídající hodnoty toho vyšetření oproti například klasickému PCR testování, které je prakticky stoprocentní. U antigenních testů bohužel stoprocentní vypovídající hodnota není. To také může znamenat, že pak celá řada falešně negativních testů může vést k tomu, že lidé budou pozitivní a ta nemoc se bude šířit. To jsou, řekněme, otázky, které je třeba si zodpovědět předtím, než bude k takovémuto kroku přistoupeno.
Vrátil bych se ke zvládnutí první vlny. Jaký máte pocit ze své práce?
Já mám pocit relativně dobrý. Samozřejmě, nikdo není neomylný, každý dělá nějaké chyby. Na druhou stranu, myslím si, že první vlnu se podařilo zvládnout velmi dobře, objektivně hodnoceno. Určitě to není jen moje zásluha, určitě to není zásluha jen politiků nebo vlády, mám pocit, že to byla otázka celé společnosti i úžasné disciplíny lidí, která na jaře byla a díky tomu se podařila ta situace takto zvládnout, byť jsme byli připraveni na scénáře typu Itálie, které jsme viděli od února. K těm naštěstí oproti řadě jiných zemí tehdy nedošlo. Řeč je nejen o Itálii, ale i Španělsku, Belgii, Francii, které teď shodou okolností zažívají stejné scénáře, které zažily na jaře. To člověka vede k názoru, že pokud takovéto, řekněme, vyspělé země, nejsou schopny druhou vlnu úplně zvládnout, tak je otázka, zda existuje nějaký plán nebo recept. Nechce se mi věřit, že by všechny tyto země, stejně jako my jsme kritizováni, že jsme se nepřipravili na druhou vlnu, tak se na ni také nepřipravily.
Otázka skutečně je, jak moc se dá na toto připravit. Ale na jaře se skutečně podařilo z celé řady důvodů tu situaci zvládnout dobře, přestože tam byly určitě nějaké komunikační chyby a celá řada věcí se dělala na zelené louce. Dnes už ta situace je přeci jen o poznání jinde. To, kolik máme například dnes testů, to jsme si na jaře nedokázali ani představit. Určitě se to posunulo.
Co bylo na první vlně nejtěžší?
Nedostatek informací. Byla to zcela nová nemoc. My jsme na začátku nevěděli, jak přesně se šíří. Až později byly publikovány různé studie, ale svého času byly i zprávy, že se může šířit i skrze odpadní vody a podobně. Určitě to bylo velmi složité na začátku, kdy byl nedostatek ochranných prostředků, nedostatek dezinfekce. Věci, které dnes už nejsou jakýkoli problém a podařilo se je zajistit v mezičase. V té době na začátku, tak všechny země měly obrovskou poptávku po těchto ochranných prostředích a na běžném trhu nebyly k sehnání. To byla dost složitá doba a situace, ale nakonec se podařilo i toto zvládnout.
“Já si myslím, že se nedá říci, že za současnou situaci nese odpovědnost jeden člověk, ať je to premiér nebo ministr zdravotnictví.”
Co bylo nejtěžší pro vás osobně? Stal jste se velmi exponovanou osobou, byl jste tvrdě kritizován, jak jste to zvládal?
Já mám pocit, že se v průběhu této krize každý ministr zdravotnictví ve všech zemích stal exponovanou osobu. Je to primárně zdravotní problém. Problém resortu zdravotnictví, takže je jasné, že ministři zdravotnictví byli těmi hlavními osobami. Já jsem určitě nečekal, když jsem šel na resort, že něco takového přijde. Na to se zkrátka připravit nedá, takže, jak říkám, spoustu věcí jsme dělali za pochodu a bylo to náročné i z hlediska komunikačního. Za předchozí dva roky běžného ministrování, byť resort zdravotnictví je trochu více na očích a je na něj trochu větší pozornost než třeba na jiné resorty, tak se to nedalo srovnat s tím, co bylo v době krizové situace. Denně desítky různých rozhovorů, otázek a podobně a je jasné, že také ne vždy v té záplavě otázek člověk řekne vše přesně. Pak se na tom novináři točí, snaží se ho dostat na detailech. To je něco, co byla do jisté míry zkušenost a nebylo to úplně snadné, ale nakonec mám pocit, že jsme to relativně dobře zvládli.
Byl jste kritizován kvůli nedostatečné přípravě na druhou vlnu. Dokonce na vás a na pana premiéra bylo podáno trestní oznámení. Co si o tom myslíte?
Spousta lidí se chce na této krizi sebeprezentovat. My jsme čelili i na jaře celé řadě žalob na zavedená opatření která je chtěla naopak zrušit. Ať už to byly roušky, nebo různá omezení. Desítky žalob přišly od různých právníků, kteří, mám pocit, si na tom trošku dělali jméno a usilovali o zrušení těchto opatření. Teď jsme zase naopak napadáni, že jsme opatření nezavedli opět jiným advokátem. Je to velmi složitá situace, ale já si myslím, že to trestní oznámení je zcela právně irelevantní.
Vraťme se k tomu, jak jsou na tom ostatní země, mnohem vyspělejší a zkušenější, které dnes míří do lockdownu. Německo, Franice, Belgie a tak dále. Já si myslím, že se nedá říci, že za současnou situaci nese odpovědnost jeden člověk, ať je to premiér nebo ministr zdravotnictví. Je to, z mého pohledu, určitá kolektivní odpovědnost celé společnosti. Určitě tam hrají roli politici, ale i média a odborníci, jak jsme o tom hovořili. V tomto směru si myslím, že to trestní oznámení je zcela mimo a chápu, že si na tom někdo chce dělat osobní PR, ale zrovna v tomto ohledu toto není cesta. Spíše bychom se měli zamyslet nad tím, jak situaci společně zvládnout.
“Pokud vycházíme z dat, tak faktem je, že se ukázalo, že počty nakažených ve školách, ať jsou to žáci, studenti nebo i učitelé, jsou skutečně velmi výrazné.”
Neexistovala žádná predikce, která by předpovídala současný vývoj?
To, že přijde druhá vlna, to si myslím, že tušily všechny státy a já jsem o tom hovořil celou dobu už od června a července, kdy jsem avizoval, že druhá vlna na podzim přijít může. Říkal jsem, že budou určitě opět roušky a podobně. Tehdy jsem za to byl i kritizován. Nikdo si to nedokázal představit. Takže to, že druhá vlna přijde, očekávaly všechny státy a všechny státy se na to bezesporu připravovaly včetně České republiky.
Udělali jsme celou řadu kroků, abychom se připravili, ale otázka je, jestli se dá stoprocentně na takovou situaci připravit. Opatření jsme postupně zaváděli i třeba v regionech. Pamatujeme si na zavádění opatření v Moravskoslezském kraji, později v Praze. Ono i ty roušky nakonec byly zavedeny na začátku září. Nejdříve v MHD, na úřadech, ve zdravotnických a sociálních zařízeních, potom ve všech vnitřních prostorách.
Bohužel ta opatření, se zdá, úplně nezafungovala. Není to tak, že bychom byli s nohama na stole a čekali jsme, co přijde, ale skutečně jsme se připravovali a činili jsme opatření na základě vývoje situace. Ale znovu se ptám, zda existuje zázračný recept. Z mého pohledu je alfa a omega disciplína ze strany celé společnosti. Vy můžete nastavit opatření, ale pokud je lidé nebudou dodržovat, tak efekt bohužel není takový, a to si myslím, že s tím bojují skutečně i jiné země. Ale teď to nechci svádět na společnost, já si myslím, že to je spíše o atmosféře. Pokud jsou tady odborníci, kteří nabourávají opatření, říkají, že je třeba odrouškovat společnost a tak dále, to jsou zkrátka signály, které vedou k tomu, že obezřetnost lidí a určitá disciplína není tak velká, jako byla v jarním období.
Nesouvisí nedostatek disciplíny i s kroky vlády, kdy někteří vládní činitelé uváděli rozporuplné výroky?
Jak jsem říkal, je to kolektivní odpovědnost a určitě tam nesou svůj díl i politici. Ale já bych řekl možná i napříč spektrem. Nemyslím si, že to je o Babišovi, Vojtěchovi nebo Hamáčkovi, ale i opozice úplně nepřinesla nějaký pozitivní efekt. Nechci se tady bavit o hostině na Karlově mostě, což samozřejmě byl také nějaký signál, že situace je za námi, je všechno v pohodě, můžeme se bavit a podobně. Já jsem to tehdy kritizoval. Pak v průběhu léta opozice označovala roušky za tupé řešení a podobně. Takže zkrátka mám pocit, že to není o jednom člověku, ale různé výroky padaly ze všech stran.
Do jaké míry je návrat dětí a studentů do škol příčinou momentální situace?
Pokud vycházíme z dat, tak faktem je, že se ukázalo, že počty nakažených ve školách, ať jsou to žáci, studenti nebo i učitelé, jsou skutečně velmi výrazné. Pro samotné studenty a žáky ta nemoc nepředstavuje prakticky žádné nebezpečí, nejsou rizikovou skupinou z velké většiny, pokud nemají chronické onemocnění, ale ten problém je, že pak mohou tu nemoc šířit dále třeba na rodiče a prarodiče. Je pravdou, že počty případů na školách byly vysoké. Na druhou stranu, my jsme toto diskutovali tehdy s panem ministrem školství Plagou. A zájem všech byl, aby se po jarním období školy vrátily, pokud možno, do normálního režimu, samozřejmě za zachování pravidel.
Vydali jsme společný manuál, chtěli jsme, aby se děti vrátily do škol. Dopad na společnost, tím že školy jsou zavřené, není úplně pozitivní, ať už se to týká rodičů, kteří se musí o děti starat a nemohou jít do práce, nebo obecně otázky vzdělání dětí a kvality distanční výuky, kde jsou často otazníky. Nikdo proti tomu tehdy neprotestoval, myslím si, že tehdy na to byly názory shodné, že školy se mají otevřít. Nezněl jiný názor, ale zkrátka počet případů tam byl výrazný, takže určitě je možné, že toto byl jeden z faktorů nárůstu počtu případů onemocnění Covid u nás.
Novým ministrem zdravotnictví byl jmenován Jan Blatný. Víte o koho jde, znáte se s ním, má vaši důvěru?
Přiznám se, že ho znám velmi okrajově. Když jsem byl ministr, tak jsme se potkali na jedné odborné konferenci z oblasti hematologie, což je jeho odbornost, takže jsme spíše byli v kontaktu velmi omezeně, takže ho těžko mohu nějak hodnotit, ale doufám, že bude úspěšným ministrem a že se mu hlavně podaří vrátit důvěru lidí. Protože to, co asi byl ten zásadní problém, je důvěra v opatření. V to, že ta situace je skutečně vážná, aby lidé dodržovali všechny ty regulace, které jsou nastavené, a to je právě do velké míry role ministra zdravotnictví, který je tou tváří, který prezentuje navenek ta opatření a je nutné, aby takovému člověku lidé důvěřovali, a to bych si samozřejmě přál pro zvládnutí té situace.
“Prostředí politiky pro mě nebylo úplně, řekněme, kultivující.”
Na svých stránkách uvádíte, že témata, kterým jste se jako politik chtěl věnovat, byla efektivita zdravotnického systému, jeho kvalita a transparentnost. Jaké kroky se vám během vašeho mandátu podařilo naplnit, abyste těmto svým závazkům dostál?
Já si myslím, že se podařila udělat celá řada dobrých věcí. Myslím, že jsme se hodně posunuli, což souvisí s efektivitou a transparentností, v oblasti elektronizace. Jeden z příkladů je elektronický recept, který si myslím, že se velmi dobře zažil. A na to navazují další nástroje. Práce z daty, která je důležitá pro jakýkoli systém a jeho řízení a efektivitu, ale jsou tam i další věci.
Například podpora primární péče, role praktických lékařů v systému, kteří mohu velmi přispět k efektivitě poskytované péče, tak aby lidé zbytečně nemuseli chodit ke specialistům nebo do nemocnic. Potom nastavení sítě tzv. urgentních příjmů v České republice, kde opět šlo o vyšší efektivitu tak, aby bylo zřejmé, kam má pacient směřovat, pokud má nějaký akutní zdravotní problém. Jaké nemocnice budou tuto péči poskytovat.
Zdravotnictví je velmi komplexní systém a my nemáme problém tak zásadně s tím, že by u nás byla nedostupná péče nebo nekvalitní. Zdravotnictví je u nás hodnoceno i v porovnání s ostatními systémy relativně dobře, samozřejmě jsou různé případy, které se ukazují v médiích, kde se třeba ukazuje jiný názor, ale myslím si, že obecně funguje zdravotnictví v tomto směru dobře.
Problém je spíše v organizaci, aby se pacient dostal včas tam, kam má, k té správné péči. A na tom jsme pracovali jednak ve spolupráci s praktickými lékaři, ale třeba i s nemocnicemi v rámci nastavení sítě urgentních příjmů, ale tady těchto věcí je celá řada.
Já jsem dal dohromady takovou prezentaci se vším, protože si myslím, že by politik měl skládat účty. Takže pokud někdo bude mít zájem, tak na mých stránkách, respektive na Facebooku a Instagramu ta prezentace je k vidění a tam je sepsáno všechno, na čem jsme pracovali a co jsme odstartovali.
V rozhovoru pro iDnes jste řekl, že už nebudete kandidovat, že odejdete z politiky. Proč jste se tak rozhodl a čemu se chcete věnovat následně? Bude to i nadále zdravotnictví?
Politika je disciplína svého druhu. Já jsem nebyl 20 let v politice, nejsem ještě tak ostřílený tím prostředím, které pro mě obecně bylo ne úplně přívětivé. Mě samozřejmě bavila oblast zdravotnictví a věcná agenda, ale prostředí politiky pro mě nebylo úplně, řekněme, kultivující. Je samozřejmě často spojeno s permanentními konflikty, s permanentními útoky a já jsem se tedy rozhodl, ale už před delším časem, že dokončím mandát poslance, protože jsem zvolen, a že se budu snažit hledat jiné životní směřování.
Tím neříkám, že politika je černobílá, určitě jsou tam dobří lidé, ale jsou tam možná i ne tak dobří lidé jako všude v životě, ale pro mě to byla zkrátka omezená mise. Jestli se budu dále věnovat zdravotnictví, to se uvidí, zatím jsem stále ještě poslanec. Chci se věnovat tomuto mandátu, chci se věnovat zdravotnictví na půdě Poslanecké sněmovny, jsou tam ještě nějaké věci, které chci prosadit. Ještě zákony, které jsem dělal jako ministr.
A jestli se budu do budoucna věnovat zdravotnictví, možné to je, mě ta oblast zajímá, věnuji se jí už nějakých asi 8 let. Ale dokážu si představit, že budu dělat i něco jiného, třeba právníka. Možná se vrátím k této kariéře, nebo budu dělat něco úplně odlišného. Já nejsem v tomto směru dogmatický. Není to tak, že bych musel následujících 20 let dělat jednu věc. Pokud bude jiná možnost, tak jsem připraven, jak se říká moderně, přijmout novou výzvu.
Jak se zabavujete během momentálního lockdownu?
Jsem hodně doma. Prakticky nikam nechodím. Maximálně jdu na procházku do parku se psem, což si myslím, že je taky potřeba, aby lidé zase nebyli úplně doma a šli třeba do přírody, protože to je důležité obecně pro zdraví a imunitu. Jinak se snažím trávit čas s mojí ženou, která mě v posledním období ne často viděla. Je to takový, řekněme, relativně běžný život. Hraji na piano a více teď čtu. Hlavně prosím všechny, aby dodržovali ta opatření a zůstali také doma, protože jedině tak se ta situace dá zvládnout.